Víno JE gastronomie

Zatímco o problémech v gastronomii se píší dlouhé litanie (a je to samozřejmě dobře!!!), o prodejcích vína a hlavně vinařích, z nichž někteří své prodeje uskutečňují v maximální možné míře právě v gastronomii se toho moc nenapsalo. A i naši vinaři mají své závazky a zaměstnance. 

Používat slovo krize vinařství ve spojení s Českou republikou je možná předčasné, ale situace je alarmující. Podívejme se k našim italským sousedům, kde je situace opravdu kritická a scénář se nemusí příliš lišit od České republiky.

Víno v Itálii

Pozice Itálie jako největšího producenta vín světa, je samozřejmě jiná než naše, ale dokresluje myslím dobře dopad, který by současné dění mohlo na tento segment mít, a to velmi rychle. Stejně jako německý veletrh Prowein i italský Vinitaly se odsunul o rok, což znamená velké množství neuzavřených obchodů především pro malé vinaře a také ty, kteří se specializují na střední a vyšší kvalitu vín.

Itálie je průkopníkem tzv. „agriturismo“, farem, bývalých opuštených hospodářských statků nebo vinařství, kde se se můžete ubytovat a užívat si lokálních produktů. Mnoho prodejů se uskutečňuje právě přes tento osobní kontakt. Připočtěme k tomu, že další část prodejů těchto malých vinařů a na také prémiových producentů se uskutečńuje v enogastronimii a jsme na prodejní nule…

Podle zdrojů OIV (International Organisation of vine and vine) čísla z roku 2016 ukazují, že z celkové produkce 50 920 000 hektolitrů byla pouze menší polovina určená na export (číslo je to stále obrovské, konkrétně 20 636 000 hl. Import zahraničních vín nestojí skoro za zmínku (1 706 000 hl).

Roční spotřeba na hlavu v Itálii je (nebo spíš byla) 43,63 litru a uvidíme, co se stane s tím to číslem ve statistikách za rok 2020

Z čísel plyne, že část, která je závislá na domácím trhu je opravdu velká. A zároveň tu je velký problém.

Problém pro Česko

Česká republika, je na tom ve výsledku obdobně. Naše roční produkce (631 000 hl) nám sice na konzumaci nestačí a mnohem více vína dovážíme (1 403 000 hl). Ale export vína je téměř zanedbatelný (59 000 hl) a tedy stejně jako v Itálii je prodej vín silně ovlivněn domácím trhem. 

V současné době většina konzumentů nakupuje vína v supermarketech a večerkách, tam se ale malí vinaři ani ti, kteří se snaží o nejvyšší možnou kvalitu, nedostanou. Problém nastává i pro výrobce prestižních vín. 

Hodně vinařů se také spoléhá na cestovní ruch a svá vína prodávají přes ulici cyklistům a návštěvníkům Moravy. Ti mají na dlouho prostě utrum. Zároveň nejsou vybavení e-shopem ani sofistikovanou databází svých klientů. Nejsou ani činní na Facebooku nebo Instagramu a na takovou činnost už je upřímně stejně pozdě, protože sociální média jsou zaplavená voláním o pomoc.  

Pozitivní zpráva je, že většina našeho vína se pije právě v České republice. Pokud tedy naše vinaře podpoříme my, kteří máme víno a vinaře rádi, mohou se v klidu soustředit na to co nejlépe umí. Jaro je tu a je potřeba vyjet do vinic. Nastává období lahvování nových vín a kvalita ročníku 2019, se zdá být opravdu skvělá. 

Na nás sommelierech tedy zůstává, jak tato vína dostat k zákazníkům.